1# Šílené Opičky


"Kde začít? Nezáleží, kde začneš.
Prostě začni tam, kde jsi.
Kde jinde taky začít?
Jasně, že začneš tam, kde jsi."
-Marichelle 



Jednoho dne se probudíš a řekneš si ach ne, jsem naprosto šílený, což je fajn, protože máš na čem pracovat. Tímhle to začíná, uvědoměním, že jsi šílený. Nejenom trochu šílený; naprosto šílený. Zjistíš, že jsi naprosto šílený a že jsi vždycky byl, tak to začíná. Než k tomu dojde, nezačne nic. Na ničem jiném nesejde. To je, řekla bych, dost jasné.

*

Všechno, co víš, je mylné, to tě dělá šíleným a to si uvědomíš. Nahoře je dole, tohle je tamto, ty nejsi ty. Já nejsem já, nic není tím, za co to považuješ. Vidíš to tak jasně, jako bys zrovna otevřel oči a zjistil, že jsi vždycky byl naprosto šílený. Ne legračně šílený, opravdu šílený, pomýlený ve všem. Zní to blbě, ale je to taky dobré. 

*

Až do toho dne jsi šílený a nevíš o tom; od toho dne jsi šílený a víš o tom. Dokud nezjistíš, že jsi šílený, máš za to, že jsi zcela příčetný. Tam se nacházíš teď. Myslíš si, že jsi stejně příčetný, jako všichni ostatní, což je nejspíš pravda, protože nikdo není. Na to je dobré pamatovat.

*

Pokud nevíš, že jsi šílený, moc toho nenaděláš. Nejdřív musíš vykoumat tu část s šíleností, nebo nebude následovat žádná další.

*

Co znamená šílený? Věřit, že jsi opička, která si hraje s ostatními opičkami, je šílené. Jak tě to vůbec napadlo? Nemusíš všemu věřit jen proto, že to tak vypadá. Klást otázky je v pořádku. Něco možná jsi, ale opička to není. Tolik ti můžu prozradit.


Zen a Umění Sebemrzačení


(Výňatek z dopisu, který Jed McKenna adresoval samozvanému "odhodlanému hledajícímu", který učinil horlivou nabídku odevzdat všechen majetek i sebe samého výměnou za to, že ho Jed přijme za svého studenta.)

Drahý Williame,

nemáš zapotřebí přidávat mě do své rovnice, musíš odečíst sám sebe. Začni přezkoumáním vlastních předpokladů. Z tvého dopisu je patrné, že se považuješ za člověka, který to myslí fakt vážně; za odhodlaného hledajícího. To bude první domněnka, na kterou si budeš chtít posvítit. Nemáš pochyb o tom, že jsi seriózní hledající a myslíš si, že tě vidím stejně, ale není tomu tak. Poznám vážného, když ho potkám a poznám loutku Máji, když ji vidím. Ty si myslíš, že to máš pod palcem, ale to jediné, co můžeš přemoci, je Májá, která si s tebou právě teď pohrává jak kočka s myší.

Dostávám hodně nabídek od lidí, kteří chtějí být v mé přítomnosti. Možná se s takovými nabídkami setkává každý, koho lidé berou za poskytovatele duchovních řešení, vážně nevím. Lidé se chtějí vzdát všeho: majetku, peněz, vlastně celých životů. Nevědí si s nimi rady, takže je nejspíš napadlo, proč je radši nehodit na někoho, kdo vypadá kvalifikovanější, jako když matka nechá vlastní dítě před dveřmi boháče. Může to vypadat jako nejvyšší oběť a obrovský projev nesobeckosti, ale ve skutečnosti je to ten nejhlubší zákop; strach, který se vymknul kontrole, ego upevňující si svou pozici na další desetiletí. Tohle není způsob, jakým se zbavíš ega, tímhle ho jen odložíš; zřekneš se zodpovědnosti za svůj vlastní život. Chápu, že to může být velmi lákavá reakce na velice matoucí situaci.

Tvé gesto každopádně odhaluje, že se nacházíš na nepříjemném místě. Máš štěstí. To je vždycky to nejlepší místo, kde být. Fakt, že se cítíš takhle nepříjemně znamená, že se brzy budeš muset přesunout. To je dobré. To je ona motivace, která pohání cestu probuzení. Je to řada kroků, všechny z nich nedobrovolné, každý z nich vynucený neklidem podobným tomu, který tě donutil napsat mi dopis. Motivace stojící za tvým dopisem je dobrá, ale vrhnout se mi k nohám není řešení. Co bych s tebou dělal? Jaké instrukce bych ti asi tak mohl dát? 

Blázen III


Úryvek z knihy Duchovně Nekorektní Osvícení;
autor: Jed McKenna; dopis od Julie Meyers

Osoba, kterou jsem bývala, je pryč. Je po ní, je mrtvá.

Čím jsem byla teď nemůžu ani pochopit. Nedává to vůbec žádný smysl. Jak jsem mohla být tak tupá? Tak lhostejná? Tak oklamaná? Tak nevědomá? Považovala jsem se za duchovního člověka a přitom jsem byla cokoli, jen ne duchovní. Byla jsem přesný opak!

Moje takzvaná duchovnost nebyla spojením s realitou, ale mou ochranou před ní. Co jsem to byla za ubohou duchovní konzumentku? Každých pár měsíců vyprchalo kouzlo velkého duchovního vhledu a hned jsem zoufale sahala po dalším. Jeden přelud za druhým. Kupovala jsem všechno, co nabízeli. Tak naivní, tak průhledná.

Co jsem vlastně hledala? Teď si nevzpomínám, protože jsem to nevěděla ani předtím. Něco, co by mě vystřelilo do nějaké pohádkové sféry bytí, kde by se mé sny stávaly skutečností, lidé by vyhledávali mé rady, obdivovali mé štěstí a můj život by navždy zářil jako diamant.

Pokroucené touhy ega dotažené do groteskních extrémů. Jen kupa sraček, ale tou jsem asi byla – hromadou sraček. Jak jinak to říct? Nedává mi to teď smysl, protože ho to nedávalo nikdy.

Blázen II

Úryvek z knihy Spiritual Warfare; autor: Jed McKenna

Sedím v kině a sleduju film jménem Lidstvo. Na polní nemocnice z občanské války, nacistické vyhlazovací tábory i dětská popáleninová centra hledím stejným pohledem, kterým pozoruju vzkvétající zahrady, noci plné hvězd a dětský smích. Jsou jen rozdílnými póly emočního spektra této podívané. Nic není tak groteskně strašné ani tak srdceryvně nádherné, aby to přesáhlo můj přesah. Nic nepřebije pravdu. Znám lidi a vím, čím je život. Pokud z těchto výroků usoudíš, že jsem špatný člověk, tak jenom šidíš sám sebe. Mýlíš se, pokud si myslíš, že čteš rozhovor mezi Jedem a Barrym, stejně jako se tahle Gita skupina spletla, že čte rozhovor mezi Ardžunou a Krishnou.

Ty, čtenář, jsi v přesném středu vesmíru; svého vesmíru. Je jen tvůj, je o tobě a jsi v něm naprosto sám. Jakákoli tvrzení o opaku jsou jen domněnkou a žádná domněnka není pravdivá.

Blázen I


Předmluva na začátku druhé knihy z Osvícené Trilogie od Jeda McKenny: Duchovně Nekorektní Osvícení ve formě dopisu od čtenářky.

Vážený pane McKenno,

právě jsem dočetla Vaši první knihu Duchovní Osvícení: Ta Nejproklatější Věc a jsem tak naštvaná, že bych snad prošla zavřenými dveřmi. Přestože svou knihu již samotným názvem označujete jako duchovní, se spiritualitou nejenže nemá nic společného, je naopak velmi znepokojivá! Přála bych si, abych ji nikdy nečetla. Věřte mi, že pokud někdy napíšete další, rozhodně si ji nekoupím.

Uvědomujete si, že kdyby se lidé řídili tím, co navrhujete, zničili by si život? Vy jste možná nikdy neměl co ztratit, ale většina lidí má. Jako byste žil v nějakém bájném světě, kde je každý finančně nezávislý a může si přicházet a odcházet bez závazků ke svému zaměstnavateli, nemluvě o rodině, přátelích a komunitě. Jako byste věřil, že matka může opustit vlastní dítě a vydat se na nějaké duchovní hledání - nebo spíše na lov přeludů, jak bych to nazvala já. Kdo by to dělal? A proč? Kdo by to chtěl? Není to reálné, nemůže se to stát.

Videa s Cesarem

Na žádost byla z youtube smazána všechna videa s Cesarem Teruelem, a tedy i všechny příspěvky, které se k nim vázaly zde na blogu. Pokud má někdo zájem, všechny 4 překlady je možné stáhnout v archivu zde.

L_EGO

Z knihy Spiritually Incorrect Enlightenment; autor Jed McKenna

„A co hřích, prvotní hřích a todle všecko? Chceš jako říct, že nic takovýho nejní?“

Promnu si oči a snažím se vzpomenout, o čem jsme se bavili a jak jsme se k tomu vůbec dostali. Pak se zamyslím, jestli vážně tvrdím, že 'nic takovýho nejní', nebo jestli se to alespoň dá nasměrovat směrem, o kterém by stálo za to mluvit. Jak to už často dělávám, odpovídám z vlastní zvědavosti, abych zjistil, kam nás tahle linie bádání zavede.

- „Existuje jediný hřích,“ odpovím. „Jediným hříchem je nevědomost. Nevědomost je hřích, hřích je nevědomost. Žádný jiný není.“

- „Nevědomost vo čem?“

- „O takovou nevědomost se nejedná. Není to ten případ, kdy něco nevíš. Je to ten druh, kde víš něco, co není pravdivé.“